Převzato z pořadu Dokumenty dvojky Českého rozhlasu.
Ztracené děti? Jsou jako malí mimozemšťani. Vědí, kdo jsou? A kdo jsou jejich rodiče?
Okolo autistů jsem kroužila několik let. Téma mně fascinovalo, provokovalo a vzbuzovalo ve mně velkou zvědavost.
Poprvé jsem potkala autistického kluka ve školce před asi 10 lety, kdy se jeho kamarádkou stala má trpělivá a milá dcera Maruška. Donekonečna si s ním hrála jeho hry a byla mu parťákem. A já ho poočku pozorovala v šatně při komunikaci s tátou. Umřel na rakovinu, když mu bylo 12 let.
Životní prostor mimozemšťanů
S maminkami z českobudějovického Auticentra jsem se potkala během
uplynulých 5 let několikrát při běžných rozhovorech o Světovém dni autismu, benefici pro autisty a podobně. Zásah do srdce přišel okamžitě s mou první návštěvou Auticentra. Příjemné a klidné prostředí s pobíhajícími milými mimozemšťany. Kartičky s obrázky a pokyny na zdech a nábytku. Maminky v tichosti popíjející kávu a čaj v kuchyňce. Teplo, vůně a klid. Po prvních rozhovorech jsem byla ohromena příběhy dětí a rodin.
Síla maminek
Sílou matek vzdorovat osudu a vytvořit pro jejich chlapce bez velkých finančních prostředků a podpory státu a kraje dobré a inspirativní prostředí.